Rozdělení oblohy - mytického sídla rozličných božstev - na 36 menších konstelací bylo používáno již ve starém Egyptu před nejméně 2000 let A.D.; každé souhvězdí přitom vyznačovalo dekanátní hodinu. Podobně pozorování dekanových konstelací těsně před východem Slunce vykazuje roční periodicitu s jedním dekanem vycházejícím vždy po deset dní - ve starém Egyptě tak dekan se stálicí Siriem vycházející před rozedněním oblohy ohlašoval příchod nilských záplav a celý systém byl používám jako hvězdný kalendář. Tradiční astrologie dělí oblohu na dvanáct znamení, z nichž každé obsahuje tři dekany. První dekan vždy symbolicky zdůrazňuje základní povahu znamení, další dva postupně korespondují s povahou dalších znamení stejného živlu. Dekany mají klíčový význam ve správném zhodnocení pozice a síly planety, i možných působení s jinými planetami. Znamení starých Řeků se ovšem zcela neshodovala s nynějším rozdělením oblohy - například znamení Vah nebylo tehdy považováno za znamení a představovala je "klepeta Štíra". Od doby Ptolemaia a později starých Řeků dnes uplynulo několik tisíc let a protože zemská osa při svém relativně stálém sklonu okolo 23 stupnů k ose ekliptiky projevuje ještě tzv. precesní pohyb po štíhlém kuželu, pomyslná hranice znamení Berana se posunula o dvě desítky stupňů hluboko do znamení Ryb. Tento pohyb nyní čítá průměrně 1 stupeň za sto let, nicméně tradiční astrologický počátek tzv. tropického zodiaku nyní leží na 6. stupni Ryb. Více se můžete dozvědět ve škole Hvězda v některém z kurzů. |